Slovenská bílá vína patří mezi nejlepší v Evropě. Tentokrát to potvrdily ve Štrasburku na soutěži zaměřené výlučně na bílá vína. Na Le Mondial des Vins Blancs udělili deset šampionů, tři z nich putovali na Slovensko. Velkou zlatou medaili as ní velkou cenu poroty získali tokajští vinaři Jaroslav a Jaroslava Ostrožovičovci za Muškát žlutý a dva šampiony s titulem Trophée Vin Sec trnavský vinařský tandem Vladimír Mrva a Peter Stanko.
Trnavský vinařský tandem Peter Stanko (vlevo) a Vladimír Mrva získali ve Štasburku dva tituly šampionů za Chardonnay a Sauvignon.
Štrasburk je pro Slovensko vinařský mimořádně přitažlivý. Městem, kde sídlí Evropský parlament, protéká řeka Rýn, ztělesňující mnohočetnost Evropy – kulturní i vinařskou. V centru Alsaska se po staletí prolínali a prolínají francouzská a německá vinařská škola. Vidno to i na odrůdách, co se pěstují na vinařských úbočích Vogéz, které připomínají Malé Karpaty.
Stále jsou zde populární nejen ryzlinky, ale například i Silvánské zelené, na Slovensku již téměř zapomenuté víno. No znamenité jsou zejména místní tramíny. Tato vína odkazují na německou vinařskou stopu, ale jsme ve francouzsky mluvícím městě, kde lidé rádi pijí Chardonnay a Sauvignon, typické francouzské odrůdy, dnes jedny z nejrozšířenějších bílých vín na světě.
A právě s francouzskými trumfami triumfovalo Slovensko ve městě, kde se utváří nejen evropská politika, ale i vinařský vkus. Pokud se slovenská vína stala šampiony, svědčí to o obrovském pokroku, který udělali vinohradníci a vinaři za poslední tři desetiletí.
Vinaři úspěšnější než politici
Někdy víno udělá zemi větší službu než politici. Komunikuje totiž jednoznačněji. Pokud člověka okouzlí, upozorní na originalitu území a mistrovství lidí, kteří přes nezapomenutelnou vůni a chuť vína přilákají na Slovensko návštěvníky z různých koutů světa. Je to nápoj, který roztáčí cestovní ruch, gastrobyznys. A ten potřebuje vyslat do světa pozitivní zprávu.
Kdo je šampion Pezinských vinných trhů? Vinaři Janouškovi jde karta, dobyla Paříž a nyní i Pezinok
Letošní štrasburský triumf takovou zprávou je. Není to přitom první úspěch slovenského vína v tomto městě, kde Bakchovu moku rozumí více než jinde. Na začátku minulého desetiletí zde vybojoval titul šampiona se Silvánským zeleným Peter Matyšák. Tento titul přispěl k tomu, že v okolí Limbachu, Grinavy a Modry se podařilo zachránit poslední enklávy vzácné odrůdy, kterou na území Slovenska přinesli němečtí kolonisté. Takže evropský šampion měl dvojí účinek – dostal slovenské víno do pozornosti mezinárodního vinařského publika a pomohl odrůdě již odsouzené k zániku přežít i doma.
Nebo si vzpomeňme na štrasburský úspěch Miroslava Petrecha s Ryzlinkem rýnským, zda vína z Karpatské perly. Z hlediska této krátké retrospektivy je vlastně letošní trojice šampionů jakoby povinným závazkem potvrdit kvality slovenského vína na jednom z nejvýznamnějších evropských vinařských fór. Jenže obhájit dobré jméno je těžší než jej poprvé vybojovat. Kromě toho nezapomínejme, že Slovensko nemá tak přirozený historický kapitál az něj pramenící vinařskou pověst jako Francie, Itálie či Španělsko.
\“Potřebujeme se porovnávat s nejlepšími vinaři světa, abychom věděli, kde se nacházíme, zda s nimi držíme krok a zároveň jim poskytli důkazy o tom, že i na Slovensku jsou výjimečná vinohradní území a lidé, kteří rozumí révě a vínu,\“ řekl prezident Svazu vinařů a vinařů Slovenska Vladimír Mrva. Dodal, že stříbrné a zlaté medaile, ale zejména tituly šampionů, dokazují, že slovenská vína jsou konkurenceschopná, což je třeba využít i komerčně.
Vyhrála originalita Makoviska
Čím jsou přitažlivá slovenská vína? Nezaměnitelností. Tu prezentoval Jaroslav Ostrožovič Muškátem žlutým, známou tokajskou odrůdou, která mezinárodní porotu překvapila brilantní harmonií cukru a kyselin. Dohromady na soutěži udělili tři velké zlaté medaile a Slovensko získalo jednu z nich.
Odráží to minimálně dvě věci – unikátnost honu Makovisko, stobodového tokajského vinohradu s nezaměnitelnou půdou sopečného původu a mikroklimatem. Nedávno Makoviště navštívil Miloš Michlovský, živá legenda moravského vinařství. „To není vinice, ale vinařská zahrada,“ nechal se strhnout velký vinař, vinař a šlechtitel krásou pečlivě obrobené vinařského vrchu.
